O mně

Narodil jsem se 11. srpna 1958 v Plzni. Dětství jsem prožíval na venkově. Moji rodiče pracovali v zemědělství a do patnácti let mého života se zdálo, že budu pokračovat v jejich šlépějích. Ve škole mě bavilo především vše, co bylo spojeno s přírodou a s pohybem. Volný čas jsem trávil nejraději jako ostatní kluci – na kole, s fotbalovým míčem a později jízdou na koni v jezdeckém oddíle v Blovicích. V patnácti letech jsem se rozhodl pro studium Vojenského gymnázia Jana Žižky v Moravské Třebové. Hodně lidí se mě ptá, proč jsem jako kluk z vesnice šel studovat právě vojenskou školu. Bylo to asi především místem, kde jsem vyrůstal. V té době byla na Plzeňsku snad v každém městečku nějaká vojenská posádka, takže nebylo nic neobvyklého potkávat na cestách vojenské kolony, nebo vidět sedět na návsi vojáky s vysílačkou… A vojenská technika, ta mě zajímala především.

Josef Bečvář

Po maturitě jsem šel studovat obor raketového vojska a dělostřelectva do Martina. Ve třetím ročníku byla škola přemístěna do Vyškova, kde jsem dokončil její studium. Oženil jsem se, vychovali jsme dceru a dnes máme dvě vnoučata. Na začátku a v podstatě ani v průběhu kariéry jsem moc času na nějaké záliby neměl, ale celoživotní láska ke koním mě nikdy neopustila. I dnes, pokud je trochu času, se rád projedu na koni, zastavím se ve stáji, popovídám s přáteli, co je nového mezi „koňáky“.

Rok 1989 mě zastihl jako důstojníka ve štábu tankové divize ve Slaném. Změna politického režimu otevírala nové možnosti. V roce 1991 jsem se stal důstojníkem Správy Vojenské policie Ministerstva obrany, začal jsem studovat francouzštinu a následně jsem byl vybrán do kurzu francouzského vojenského četnictva v Paříži. Po návratu jsem pracoval jedenáct let u Vojenské policie, kde jsem to dotáhl až na náčelníka, a také jsem byl povýšen do první generálské hodnosti. Během té doby se mi podařilo předložit návrh zákona o Vojenské policii, v němž byly jasně stanoveny práva a povinnosti příslušníků Vojenské policie, kteří se tak mohli stát nedílnou součástí ozbrojených sil České republiky a kolegy obdobných jednotek našich aliančních partnerů. Do Francie jsem se vrátil ještě roce 1998, kdy jsem v Paříži studoval válečnou školu a následně jsem tam také šest let pracoval jako vojenský přidělenec na Velvyslanectví ČR. V roce 2014 jsem byl ustanoven do funkce prvního zástupce NGŠ a následně, v letech 2015 až 2018, jsem vykonával funkci náčelníka Generálního štábu AČR.  Za svůj největší profesionální úspěch v této funkci považuji, že se nám podařilo připravit a předložit ke schválení Vládou České republiky materiál nazvaný Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2025, který dává jasnou vizi budování české armády, a na který v podstatě v plné šíři navazuje nedávno schválená aktuální Koncepce výstavby do 2030.  Za svoji práci jsem byl vyznamenán nejvyšším vojenským vyznamenáním Záslužný kříž ministra obrany České republiky I. stupně a obdržel jsem dvě státní vyznamenání Francouzské republiky –  Řád Čestné legie a Národní řád za zásluhy.

Ve svých šedesáti letech jsem opustil armádu a v lednu 2019 jsem přijal nabídku společnosti Glomex Military Supplies, abych se stal jejím prezidentem. Současně jsem se stal viceprezidentem pro strategické plánování Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBP). Moje nová civilní kariéra mi umožňuje využít bohaté zkušenosti získané za více než 45 let vojenské služby. Chci se soustředit zejména na rozšíření spolupráce s obranným průmyslem v evropských zemích, aby se naše společnost mohla úspěšně zúčastňovat prací na programech pro zajištění kvalitního materiálního zabezpečení bezpečnostních a ozbrojených sil.